Citujeme Luděka Mandoka, nášho Security Offer Managera:

Taky už jste zažili ten pocit, když něco, co jste považovali za axiom vašeho vnímání světa, jeden ze základních postulátů, je jeho autorem odvolán a vám zůstává pocit hlasatele falešných pravd :-). Ano, tak nějak na mě zapůsobil rozhovor s Billem Burrem v The Wall Street Journal.

Je pravda, že kvalita hesel byla a je tradiční paradox, který musí řešit všichni správci a bezpečáci. Je pravda, že jsme v komunitě bezpečáků vždy vedli dlouhé diskuse a de facto vždy jsme se snažili navrhovat uživatelům nějaké kompromisní řešení – kdy heslo bude ještě dostatečně bezpečné, ale současně nebude pro uživatele nepoužitelné (rozuměj nezapamatovatelné) vzhledem ke komplexním parametrům. Ve zmiňovaném článku se Bill Burr, jeden z autorů bezpečnostní normy NIST, vyznal ze svého omylu ohledně bezpečnosti hesel a lituje doporučení, které prostřednictvím této normy dával uživatelům. V normě NIST mimo jiné stanovoval pravidla na bezpečná hesla, dnes dospěl k názoru, že požadavky na „komplexní a bezpečná“ hesla, vedou právě naopak k jejich slabosti.

Nejedná se o to, že by hesla byla ohrožena útokem hrubou silou jako takovým, ale o to, že s ohledem na dané požadavky dělali a dělají uživatelé zbytečné chyby. Je to dáno tím, že složitá hesla jsou samozřejmě obtížná na zapamatování a tak uživatelé měli a mají tendenci si je zjednodušovat a používat stále stejné „triky“. Umělá inteligence počítačů pak dokáže snadněji hádat taková hesla, protože ví, že místo písmena „o“ budeme dávat nulu apod. Jako příklad je uváděna fráze “P@ssW0rd123!”, která je právě se svými substitucemi nejčastěji napodobována všemi uživateli. Podobně požadavek na častou změnu hesla vede k tomu, že za heslo dáme pořadovou číslici a heslo zůstává de facto stále stejné.  Zkrátka jsme vytvořili pravidla na hesla, která jsou těžko zapamatovatelná pro lidi, ale snadno uhodnutelná pro počítače.

A stroje se učí a učí se rychleji než my.  To, co obstálo před dvaceti lety, je dnes pro útočníka jenom rozcvička.

Nové doporučení je mít jako heslo frázi dlouhou 25 znaků, která by se měnila pouze v případě kompromitace. Bohužel jsme opět zpátky u paradoxu hesla. Znáte někdo ve svém okolí uživatele, který by chtěl používat jako heslo 25 znaků dlouhou frázi? Znáte někoho, komu by se chtělo vypisovat 26 znaků? Já ne. K čemu to povede? Obávám se, že za pár let můžeme mít obdobný závěr v dalším rozhovoru. Uživatelé se začnou zase chovat podle vzorce, který bude zjednodušovat jejich činnost, ale který bude opět předvídatelný.

Největším problémem pro bezpečnost zůstává uživatel a jeho chování. To je místo, na které bychom se měli zaměřit při budování informační bezpečnosti. Uživatel by měl pochopit, proč se to dělá a měl by vědět, že hrozby jsou skutečně reálné. Aby se tak stalo, je nezbytné ukázat uživatelům skutečné příklady, předvést co a jak se může stát a věřím, že pak je možné najít kompromis mezi bezpečnostními restrikcemi a mezi uživatelským komfortem.

Pokud nevíte, kde je největší nebezpečí, co byste měli udělat hned a co počká, jaký bezpečnostní systém je vhodný pro vás s ohledem na váš business a velikost, klidně se obraťte na AutoCont. Radí vám poradíme a jak se říká za zeptání, nic nedáte :-) AutoCont ví jak.